AGin

                                               Maturita aneb Zkouška paměti

Literatura je jako telefonní seznam. Ovšem jména, která v něm hledáte, vlastní více čísel, než byste si představovali. Angličtina, ta reprezentuje Atlas světa, obohacený o politické a kulturní údaje. Matematika zase dodává po několika hodinách počítání pocit, že jste kalkulačka z povolání. Biologie, chemie, zeměpis, dějepis, základy společenských věd – změť hýřících pojmů, hlava jako balón, oči co chvíle obrácené v sloup – v konečném výsledku ani nevíte, jak se jmenujete. Připadáte si jako rozpracovaná encyklopedie, která po „vydání“ bude prakticky nepoužitelná.

Taková je dnešní maturita. Široké pojetí tématu, avšak co nejvíce do hloubky, s co nejvíce informacemi, vtloukané do hlavy zpravidla na poslední chvíli. Jakožto budoucí gymnazijní odchovanec s tímto přístupem jaksi počítat musím. Avšak přece by mi bylo milejší, kdyby nekonečné „bichlování“ nahradila praktická zkušenost, jež by mě bavila a přitom naučila potřebné. Jako třešnička na dortu by pak vynikl i fakt, že si po zkoušce dospělosti budu i něco pamatovat.

Vytvořit ideál maturity však nejde. Je potřeba ho přizpůsobovat každému studentovi zvlášť a nehodnotit pouze „výkon“ předvedený v osudný den, ale brát ohled i na celoroční práci a snahu. Proto se nepřikláním k universálním státním maturitám, jež zatím přinesly jen nezdařené pokusy o jejich realizaci, vyhození „fůry peněz“ a stres pro žáky i učitele, kteří si po deset let, rok co rok, připadají jako pokusní králíci.

Maturita už očividně nedává zabrat pouze studentům.

Eva Janíková